Spolek
Nádražní 13, OstravaOstrava je plná hospod, některé z nich mají dlouhou stopu do minulosti. Platí to pro Spolek, nebo dříve Na společenstvu, v Nádražní ulici. Hospodu známou čepovaným Radegastem. “Nejsem si nyní už úplně jistý, jak moc se v 80. letech používalo slovo kultovní. Myslím si, že prakticky vůbec. Že přišlo až později, se svobodnými léty, podobně třeba jako slovo tequilla nebo tak... Jisté ovšem je, že ostravská hospoda Na společenstvu, které nikdo neřekl jinak než Spolek, kultovní byla,“ říká novinář a disident Jan Král.
Ten vzpomíná na 80. léta: „Hospoda to bylo pěkně členitá. Čepovalo se ve dvou patrech, v každém byly extrovny. Máničky sedávaly nahoře. Ale nejenom ony. Rvačky tehdy byly v ostravských hospodách denním koloritem. Nejrůznější brigádníci v těžkém průmyslu, zvaní brigoši, nešli pro ránu daleko. Když člověk stoupal do prvního patra točitými schody, musel si dávat pozor. Opačným směrem totiž mohl letět, a často tomu tak skutečně bylo, nějaký chlap. Na čepu Nošovice a k jídlu chléb s třenou nivou v různém stádiu okoralosti“.
Na Spolek chodili všichni. „Horníci, máničky, veksláci, herci, studenti, řemeslníci, tramvajáci, občas se objevil i člověk čerstvě uprchlý z protialkoholní léčebny v Holčovicích v erární košili s razítkem Psychiatrická léčebna Opava na límci. Je jasné, že takové dobrodruhy místní osazenstvo milovalo nade vše a bodře je přijímalo…,“ vzpomíná Král.
Dnes je ze Spolku tanková hospoda, kde kromě Radegastu čepují i Pilsner Urquell. Chodí se sem nejen za pivem, ale i nabídkou kvalitních jídel, byť ta niva na chlebu už se nepodává. „Máničkovské“ první patro je ale uzavřené. „Občas mám sen, že v něm zůstaly sedět, po vzoru blanických rytířů, všechny ty máničky 70. a 80. let. A jednoho dne se dveře otevřou a… začneme zase znova,“ doplňuje Král.